Tak trochu o babce a tak trochu o sexu …

fejeton
Všichni asi máme více či méně svébytný vztah k prarodičům. Potkala jsem mnoho lidí, na kterých babička či dědeček zanechali mnohem větší stopy než vlastní rodiče. Možná je jen výsada prarodičů slobodomyseľnejšie přistupovat k vnoučatům, bez tíhy odpovědnosti, bez úmoru všedních každodennných starostí …
Nejinak tomu bylo iu mě. Babka z maminčiny strany byla jakýmsi bohem i démonem vesničky, v níž žila. Jako porodní asistentku ji v jistém čase, kdy ve vesnici nebyl nastálo žádný lékař, vyhledávali snad všichni. Když si někdo na poli zatnul kosou do nohy, přišel k nám. Když si na půdě rozbil hlavu o nějaký trám, taktéž. Když dostal vysokou horečku či zimnici, přišli jeho nejbližší po babku. A to už samozřejmě nemluvím o porodech a problémech novorodičiek, o tom, jak často mě v noci budili intenzivně údery na okno pokoje, ve které jsme spali. Ba co víc, babka se postupně stala i vesnickým psychologem a psychiatrem. Viděla nějaká matko v noci strašidla? Přišla se poradit s babičkou (babka byla pochopitelně pragmatik a vždy každému všechny strašidla velmi rychle výtluků z hlavy). Pil něčí manžel nadmíru? Žena přišla za babičkou, aby projednala taktiku protiúderu. Našla si něčí manželka milence? (Nevídaná a dlouho v celé vesnici přetřásaným věc …). Babka radila strategii. Myslím, že i doktor Plzák by měl čemu přiučit. Dodnes se pamatuji, jak dlouho a úporně bojovala za pár, který si dovolil v obci uzavřít manželství, přesto, že žena byla od muže o třináct let starší. Babka se tehdy doslova bila za zlom v lidském myšlení. Přesto onen pár neskončil dobře. Vesnická veřejné mínění dokázala být tvrdý kat, bez soucitu a slitování …

Později jsem pochopila i jinou souvislost Babkin zásahů první pomoci. Vlastnili totiž s dědečkem poměrně rozlehlý vinice a svým vínem babka štědře hostila každého návštěvníka. To se pak pochopitelně problémy sousedů jen hrnuly!

Babka byla duší a tělem zdravotník. Když zjistila, že dítě, které odrodila, má na jedné ručce šest prstů, bez váhání mu jeden skalpelem odřízla a krvácení zastavila vysterilizovaným pětihaléře. Že se to lékařům z okresu příliš nelíbilo? Nuž co … Rána se krásně zahojila a chlapec byl babičce celý život vděčný. Když jsem se v určitém inkriminovaném věku bojácně zeptala cosi na téma sexu, babka mě zavalila takovými informacemi, že mě ještě týden zalévala červeň, dělali se mi barevné kruhy před očima a podlamovaly kolena.

Do odlehlejších končin vesnice chodila babička na motorce. Všichni ostatní obyvatelé (a přiznejme, že zejména muži), kteří vlastnili jen staré a příšerně těžké kola, se vždy za ní dívali se závistí. Originálním způsobem dělala i řidičský průkaz. Přesvědčena o tom, že ona v podstatě všechno umí tak nějak sama od sebe, se samozřejmě nepripravovala. Když jí zkoušející načrtli nějakou složitou situaci na křižovatce a zákeřně chtěli vědět, komu dá přednost, babička se zamyslela a suverénně odpověděla: „Já? Pochopitelně všem. A až když tam budu sama, pak vyrazím …“ řidičský průkaz dostala.

Vše je dočasné. Babka zůstala bez dědečka, dům její odkoupila firma, která se rozhodla na jeho místě postavit prodejnu a ona dostala garsonku ve městě. Zestárne, nemoci začaly i na ni doléhat. A potom ji postihly dvě mozkové příhody za sebou. Vždy mě fascinuje, jaká je mozek úžasně regenerovatelný hmota. Chvíli to však pochopitelně trvá. Babka byla v pořádku, jen mozek jí to sem-tam jinak zapínal. Otce v té době oslovovala jménem našeho psa a naopak. Mně z jakýchsi nepochopitelných důvodů začala mluvit Ester, i když jsme nikoho tohoto jména neměli v rodině a ani neznali. Nejkrásnější zážitek však dokázala vytvořit během návštěvy u mé sestry a švagra, kdy se k nim po obědě obrátila s prostou otázkou: „No a co máte nového v sexu?“ Sestru zalila červeň a švagrovi zaskočilo. Byly už dvacet let manželé a takto otevřeně se jich na to nikdo nezeptal ani během líbánek. „Tak …,“ chraplavě zamumlal švagr, „normální …“ „A už mají mladé?“ informovala se dále babka. „Kdo? Jaké mladé ?!“ koukal rodiče dvou dospělých dcer. To už babku opravdu rozzlobilo. „Jakože kdo ?! No vaše zajíci, o čem zde asi celou dobu říkám ?!“

Třetí mozkovou příhodu babka nepřežila, ale jsem si jistá, že kdyby ano, vyprávěla by tuto příhodu řadu-řadou celé vesnici. Při víně …

NAĎA VOKUŠOVÁ