Sahara

Sahara je největší poušť světa; rozlohou 9 milionů km² zaujímá téměř stejnou plochu jako Čína nebo USA. (V arabštině sahra znamená poušť.) Rozkládá se od severoafrického pobřeží Atlantského oceánu až k pobřeží Rudého moře na území 10 států (Egypt, Libye, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Mauritánie, Niger, Čad, Mali, Súdán). Plocha, kterou Sahara zaujímá, má zhruba tvar lichoběžníku o délce 4500 až 5500 km ve směru západ-východ a šířce 1500 až 2000 km od severu k jihu.

Na severu Sahara zasahuje až k úpatí pohoří Atlas, v Libyi a Egyptě až k pobřeží Středozemního moře. Na jihu v oblasti tzv. Sahelu přechází poušť do pásma stepí a savan. Jižní hranici tvoří přibližně linie vedoucí od západu k východu přes tok řeky Senegal, střední tok Nigeru, Čadské jezero, oblast súdánského Dárfúru a soutok Nilu s Atbarou. Povrch Sahary tvoří převážně kamenitá poušť (skalnatá, oblázková, štěrková nebo hlinitá), menší část zabírají pouště písečné. Na severu se rozkládají na plošinách s nadmořskou výškou do 500 m, dále na jih se podél libyjského pobřeží plošina zvedá až o 800 m a pokračuje dále jako písečná a kamenitá planina. V centrálních oblastech Sahary se nachází několik pohoří sopečného původu jejichž vrcholy přesahují tři tisíce metrů – např. Ahaggar, Tassilinebo Tibesti. Nejvyšším vrcholem je se 3415 m neaktivní vulkán Emi Koussi. Vodní zdroje těchto oblastí kolem sebe soustřeďují většinu saharských oáz. Na řadě míst, zejména v horských a podhorských oblastech, jsou četná koryta pouštních vádí. (Vádí je údolí vzniklé erozí občasného vodního toku v suchých oblastech pouští a polopouští, zůstávají po většinu doby suchá, voda jimi protéká nárazově jen po deštích. Východní část protíná od jihu k severu řeka Nil, na jihu zasahuje do pouště svým severním obloukem řeka Niger. V bezodtokých oblastech na severu se vyskytují slaná jezera a tzv. šoty. (Šot je solná pláň, bezodtoká pánev z větší části roku vyschlá).

Klimatické podmínky
Podnebí oblasti Sahary má typicky pouštní ráz, je suché s ročními srážkami do mm. Na mnoha místech jsou srážky zaznamenávány s několikaletými bezsrážkovými odstupy. Na severu je za hranici pouště považována roční množství srážek 100 mm na jihu v oblasti Sahelu 150 mm. Průměrná lednová teplota se pohybuje mezi 10 až 15 C, v létě je to 30 až 37 C. Rozdíl teplot ve dne a v noci může činit až 30 C. Četné bývají také písečné bouře, které přemísťují ohromná množství prachu a písku nejen v oblasti severní Afriky, ale jeho spad bývá zaznamenán i v Evropě nebo jižní a střední Americe. Dezertifikace (přeměna stepí v pouště). V důsledku nadměrného spásání vegetace dobytkem a zvěří, kácením zeleně a dalších klimatických či jiných vlivů pokračuje v jižní části Sahary proces desertifikace, tedy degradace stepí a savan v poušť nebo zasypávání míst s vegetací saharských pískem. Od konce 20. století se státy oblasti Sahelu ve spolupráci s OSN snaží o zastavení nebo alespoň o zpomalení tohoto procesu.

Historie Podle výzkumů archeologů a paleontologů bylo ještě před 5 až 7 tisíci lety území dnešní Sahary poměrně úrodnou oblastí, vhodnou pro pěstování plodin a pastevectví. Od 7. století pronikají do oblasti Sahary Arabové a šíří zde islám, který výrazně ovlivnil původní etnika a jejich kulturu. Obyvatelstvo Obyvatelstvo tvoří několik etnických skupin. Mezi nejvýznamnější patří především Tuaregové, Berbeři, Arabové a v menší míře i některé černošské kmeny. Mezi nejhustěji obydlené oblasti patří pobřeží Středozemního moře a oblast dolního toku Nilu. Severní pobřeží je poseto památkami z období Římské říše. Hospodářství Sahara, jižní Alžírsko Hospodářský život vnitřní části Sahary je soustředěn do řady oáz s artézskými studnami. Pěstuje se zde např. datlová palma, zelenina a obilniny. Rozšířen je chov velbloudů. Celá oblast je významným nalezištěm ropy, zemního plynu, uhlí, železné rudy a dalších nerostných surovin.

Bílá poušť je jedinečné území, kde je poušť tvořena bílým vápencem, který je lépe odolný proti erozi než pískovce. Oblast leží v Západní poušti, ve vzdálenosti 570 km od Káhiry.. Vítr obrousil vápencové usazeniny do neuvěřitelných tvarů.Sahara byla kdysi zelená a osídlená. V pohoří Acacus jsou důkazy. Toto obrovské pískovcové skalní město se táhne od severu k jihu v délce 150 km šířce 50 km. Dříve se do pohoří Acacus jezdilo z města Ghat, jenže cesta vede těsně podél Alžírské hranice a nebezpečí únosu turistů teroristy je naprosto reálné. Hned na začátku skalního města je symbol pohoří Acacus skalní věž Adat.

Fauna Velbloudi Dromedáři (jednohrbí) a kozy jsou nejzdomácnělejší zvířata nalezená na Sahaře.
Díky svým kvalitám: trpělivosti výdrži a rychlosti jsou oblíbeným dopravním prostředkem nomádů. Leiurus quinquestriatus Štír, který dorůstá do délky až 10cm. Jeho jed obsahuje velké množství agytoxinu, scillatoxinu a je velmi nebezpečný; Nicméně jeho žihadlo málokdy zabije zdravého dospělého člověka. Varan Má zvyk vstávat na své zadní nohy a sledovat“ své okolí. Díky tomu si také vysloužil své původní arabské jméno waral,ورل které se překládá asi jako pozorovatel“. Písečné zmije, které mají méně než 50 cm na délku. Spousta jich má pár růžků, každý nad jedním okem. Jsou aktivní v noci. Bývají zahrabány v písku a jediné co vyčnívá jsou oči. Kousnutí jsou bolestivá, ale málo kdy kritická. Africký pes se vyskytuje i v jižní části Sahary. Fenek (Liška), bledá liška, nebo také Ruppellova., Je všežravec žijící v mnoha částech Sahary Pštros, nelétavý pták s výskytem po celé africe. V současné době jen vzácně. Addax, velká bílá antilopa je ohrožený druh. Je přizpůsobena na poušť, vydrží bez vody spoustu měsíců, někdy i rok. Saharský gepard žije v Algerii, Togu, Nigerii, Mali, Beninu, a Burkině Faso. Už zbylo pouze asi 250 gepardů, žijících volně. Ti jsou velmi ostražití, prchají při jakékoli konfrontaci s lidmi. Vyhýbají se slunci od dubna do září. Hledají útočiště v keřích, jako balanite a acacias. Jsou neobvykle světlí. Žijí zde také drobní hlodavci a ptactvo.